Vyšlo nové číslo Sociowebu 11/2011

Koncept životní dráhy umožňuje zkoumání soukromého i pracovního života z hlediska posloupnosti, časování a významů životních událostí v biografickém, sociálním a historickém čase. Při zkoumání životních drah se vychází z toho, že se jednotlivé události nedějí v životě jedince izolovaně a náhodně, ale mají určitou strukturu a návaznost. Biografický čas provazuje jednotlivé události v životě jedince s událostmi, které v jeho životě těmto událostem předcházely a mohly mít vliv na jeho rozhodování, jednání a události v jeho pozdějším životě. Historický čas propojuje jednotlivé události v životě jedince s významnými strukturálními a kulturně institucionálními změnami v různých historických obdobích a umožňuje srovnání mezi různými generacemi, které procházely v období těchto změn různými fázemi životního cyklu. A konečně sociální čas definuje vliv věkově specifických hodnot a norem, jelikož pozice člověka v životním cyklu je spojována s věkově specifickými životními přechody, sociálními statusy a jejich rolemi. Očekávané vzorce chování jsou však proměnlivé. Při šetření životních drah je tedy důraz položen (z hlediska biografického času) na časování, posloupnost a významy důležitých životních událostí a přechodů, (z hlediska historického času) zejména na období významných strukturálních a kulturně institucionálních změn ve společnosti, a (z hlediska sociálního času) na proměny věkově specifických norem přechodových událostí.

Životní dráhy lze zkoumat kvantitativně (posloupnost a časování) i kvalitativně (významy). Důrazem na mezigenerační a skupinové rozdíly při studiu životních drah lze vysvětit strukturálně a institucionálně zakotvené diverzifikace a vytváření nových norem např. partnerských a rodinných uspořádání, způsobů kombinování práce a péče, a z nich vyplývajících potřeb a rizik. Takto lze také propojit makroúroveň sociodemografických ukazatelů a mikroúroveň životních drah jednotlivců, kde se tyto změny projevují také v dopadech na životní spokojenost, úroveň životní ne/jistoty, konstrukci identit a ukotvení jednotlivců ve významných sociálních vztazích. Tyto procesy a změny jsou totiž zakotveny ve struktuře individuálních životních drah a současně jsou podmíněny historicky a generačně. Změna vzorců chování v jedné fázi životní dráhy určité populace (či generace) se následně odráží ve struktuře jejího chování v průběhu celé její další historie.

Kvantitativní přístup ve výzkumu životních drah se soustředí na zkoumání individuálních životních historií (life history), jejichž strukturu tvoří životní události, přechody a jejich časové sekvence. Životní historie kladou důraz na faktické události, přechody a časové sekvence, na jejichž základě je možné modelovat syntetické biografie a statisticky odhalovat kauzální vztahy. Koncept životní dráhy je v kvantitativním výzkumu užíván za účelem pochopení toho, kdy a proč dochází k důležitým životním přechodům a událostem v životech jednotlivců, které dále ovlivňují jejich další životní dráhy.

Životní dráhy však není nutné studovat skrze životní historie – skrze posloupnosti a časové rozestupy mezi jednotlivými životními událostmi, které šetří kvantitativní výzkum, ale také (nebo pouze) skrze životní příběhy (life story), které směřují k pochopení ukotvení chování jednotlivců v kulturně a strukturálně definovaných systémech a rozumění (časování) jednotlivých životních událostí jednotlivci, na jejichž zkoumání se soustředí kvalitativní výzkum. Životní události jsou výsledkem chování jednotlivců, které je na individuální úrovni reprezentováno zkušeností, která může být odkryta skrze významy, které těmto zkušenostem jedinci přikládají. Životní příběhy tak přispívají k pochopení, jak jsou životní přechody a události zažívány. Skrze životní příběhy pak můžeme odkrývat příčinné mechanismy životních událostí na základě analýzy významů zkušeností definovaných v subjektivních termínech.

Na začátek jsme zařadily článek Radky Dudové, která představuje možné způsoby, přínos a charakter zkoumání životních příběhů, které zůstávají ve výzkumu životních drah a přechodových událostí vedle kvantitativního zkoumání životních historií marginalizovaným a nezřídka opomíjeným přístupem. Zuzana Uhde si následně klade otázku, jaké nové výzvy a požadavky klade na zkoumání proměn životních drah v pozdně moderních společnostech globalizace a kosmopolitismus. Na příkladu migrace jako přechodové události ukazuje na potenciál, který může mít reflexe proměn biografií v éře globalizace na empirické zakotvení kritické reflexe doby kosmopolitismu a rozvinutí uznání marginalizovaných aktérů. Hana Maříková a Marta Vohlídalová v dalším článku analyzují za pomoci kvantitativní analýzy historie událostí (event history analysis) jinou přechodovou událost, a sice rozchod manželství či partnerství. Kladou si otázku po míře rizika rozpadu různých typů partnerství.

Na základě své analýzy dospívají k závěru, že nesezdaná soužití nejsou v české společnosti záležitostí posledních 20 let, ale tvoří jednu z důležitých forem partnerského soužití, která sice někdy plní etapu předcházející uzavření manželství, jindy jsou však dlouhodobou formou soužití. V následujícím článku se Marta Vohlídalová soustředí na to, jak hodnotí dopady rozvodu nebo rozchodu na různé oblasti života muži a ženy, kteří mají s rozvodem nebo rozchodem osobní zkušenost. Kromě odlišného prožívání dopadů rozpadu partnerství muži a ženami poukazuje i na odlišnosti v prožívání této přechodové události v souvislosti s ne/přítomností dětí v domácnosti a typu partnerského soužití. Alena Křížková a Lenka Formánková se ve svém článku soustředí na aktuální problematiku důsledků ekonomické krize na postavení mužů a žen na trhu práce, na které nahlížejí analýzou retrospektivních údajů o pracovní dráze českých mužů a žen. Jejich analýza prokázala nárůst rizika nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti, resp. problémů nalézt nové zaměstnání a tak nezaměstnanost ukončit, a to zejména v případě žen s nižším než středoškolským vzděláním, žen po rodičovské, absolventek škol a také v případě mužů s nízkým vzděláním a v málo kvalifikovaných zaměstnáních. Kromě toho odhalily také početní růst nejistých typů práce, které jsou nabízeny zejména ženám a které nezřídka vedou k opětovné nezaměstnanosti a nestabilitě na trhu práce. Hana Hašková se závěrem zaměřuje na problematiku návratu matek s malými dětmi na trh práce v průběhu posledních padesáti let. Na základě analýzy stejného dotazníkového šetření zaměřeného na šetření životních historií, kterého využily pro své články i některé z ostatních výše uvedených autorek (Maříková, Vohlídalová, Křížková a Formánková), identifikovala specifika českého refamilializačního modelu, která zahrnují intenzivní růst podílu matek s dětmi mladšími 10 let v domácnosti, pokles dostupnosti předškolních zařízení, která jsou nahrazována rodinnými řešeními péče o děti, a relativně vysoký podíl pracujících pouze občasně (na krátkodobé pracovní smlouvy, brigádně, apod.) mezi matkami dětí mladších 15 let. Takové pracovní uplatnění oslabuje jejich vyjednávací pozici, současné i budoucí příjmy, postavení, a tak i možnosti rozhodování (nejen) na trhu práce a přispívá tak k genderovým nerovnostem ve společnosti.

Seznam článků tohoto čísla:

Kvalitativní výzkum životních drah: life stories a biografický výzkum (Radka Dudová)
Proměňující se biografie v době kosmopolitismu (Zuzana Uhde)
Nestabilita partnerských soužití: rozpady kohabitací a rozvody manželství (Hana Maříková, Marta Vohlídalová)
Muži, ženy a dopady rozpadů partnerských vztahů (Marta Vohlídalová)
Pracovní dráhy žen a mužů v době ekonomické krize (Alena Křížková, Lenka Formánková)
Specifika českého refamilializačního modelu (Hana Hašková)