„Být dobrým sousedem a dobrým hospodářem“: Význam antropocentrických a biocentrických postojů zástupců environmentálních organizací v úspěšných strategiích správy krajiny

Podoba krajiny závisí nejen na přírodních a klimatických podmínkách, ale i na společenské poptávce po tom, jak má krajina vypadat, a jaké funkce má plnit. Zájmy a postoje veřejnosti a společenských skupin se tak promítají do přístupů ke správě krajiny. Jedním ze společenských segmentů, který se na správě krajiny podílí, je environmentálně zaměřená občanská společnost. Text představuje výsledky sociologické studie zaměřené na identifikaci a analýzu postojů ke krajině a strategií správy krajiny v prostoru českých environmentálních organizací, jejichž činnost se přímo či nepřímo krajiny dotýká.  Analýza dat z rozhovorů a focus group se zástupci organizací ukázala rozdíly v závislosti na typu organizace ve strategiích správy krajiny a v postojích k ní. U zástupců organizací s celorepublikovým dosahem a převažujícím advokačním charakterem byly identifikovány ve větší míře biocentrické postoje a přístup ke správě krajiny v rámci řešení širších environmentálních problémů a snah o reformu systému. Zástupci servisních, především lokálních, organizací jsou pak nositeli výhradně antropocentrických postojů, do jisté míry také epistemického a responzivního klimatického skepticismu. Jejich přístup ke krajině, založený na principu péče, neusiluje o změnu systému, a je hodnocen jako úspěšnější.