Domácím násilím má v Česku osobní zkušenost 17 až 40 procent lidí. Přesto systém, který by jim měl pomáhat, naráží na překážky, jež se odborníkům nedaří roky překonat. Datový tým iROZHLAS.cz ve spolupráci s Blankou Nyklovou a Danou Moree připravil pětidílnou sérii, která tyto překážky pojmenovává. Výzkum probíhal od února do června 2026, zahrnul desítky rozhovorů s policisty, sociálními pracovníky, právníky, soudci i pracovníky neziskových organizací a kombinuje metody kvalitativní vědy s investigativní žurnalistikou.
1. díl – „Vztahy mají zraňovat a bolet. To ve mně zůstane.“ Domácí násilí se přenáší generačně
Úvodní díl provází třicetiletá Eva, která vyrůstala v rodině, kde otec opakovaně napadal matku a sourozence. Na vlastní oči vidí, jak domácí násilí formuje dětskou psychiku, normalizuje agresi a přenáší se do dospělých vztahů. Co jako dítě považovala za běžné, pochopila až po letech terapie. Příběh doprovází výzkum vědkyň Blanky Nyklové a Dany Moree, podle kterého jsou v násilné rodině přítomny děti ve více než polovině evidovaných případů.
2. díl – Vídeň vykáže šestnáctkrát více agresorů než Praha. Zákony přitom máme stejné
Česká policie má k dispozici nástroj, který může agresorovi okamžitě zakázat vstup do společného bydlení na 14 dní. Vídeňská policie ho ale při stejné legislativě využívá šestnáctkrát častěji. Druhý díl vysvětluje proč. Odhaluje velké rozdíly mezi kraji i jednotlivými místy, roli přetrvávajících stereotypů u policistů a otázku, zda je vykázání vnímáno jako preventivní nástroj, nebo jako trest.
3. díl – Nemají kam jít. Bytová krize drží ženy v násilných vztazích, i když jsou rozhodnuté odejít
I když se žena rozhodne od násilného partnera odejít, často nemá kam. V Česku chybí až tři tisíce míst v azylových domech specializovaných na oběti domácího násilí. Specializovaná krizová péče zcela chybí v pěti krajích. Bytová krize situaci dále prohlubuje — tržní nájmy jsou pro samoživitelky nedostupné nebo jim v nich pronajímatelé odmítají byt pronajmout. Ženy pak v násilných vztazích zůstávají déle, než by musely.
4. díl – „Přišel jsem udělat, co jsem slíbil.“ Počet zavražděných žen po světě roste. U nás data nesbíráme
Většinu vražd žen v Česku páchají jejich partneři nebo bývalí partneři. Redakce analyzovala přes sto soudních rozsudků z let 2017 až 2021 a popsala typické vzorce těchto činů: předchází jim opakované násilí, psychické vydírání, izolace od blízkých. Státní statistiky přitom motivy ani kontext vražd systematicky neevidují — pojem femicida dosud v datech chybí. Česko ho také neplánuje zavést jako samostatný trestný čin.
5. díl – Po úřednících Babiš škrtl i Istanbulskou úmluvu. V pozadí je vliv konzervativní aliance
Závěrečný díl přichází s paradoxem: výzkum poprvé potvrzuje, že mezirezortní spolupráce policistů, sociálních pracovníků a neziskových organizací skutečně zrychlila pomoc obětem. Zrovna teď ji ale Babišova vláda rozkládá přesunem lidskoprávní agendy pod jednotlivá ministerstva — bez odborné diskuze, přes odpor úředníků i expertů. Vláda navíc zrušila doporučující usnesení ohledně přijetí Istanbulské úmluvy. Odborníci mluví o destrukci léta budovaného know-how.
Vědci / vědkyně
