Press releases
Published: 4. 3. 2013

Nová publikace Markéty Sedláčkové popisuje, proč je důvěra pro demokracii klíčová

Vítání knihy se uskuteční ve čtvrtek 7. března od 17 hodin v kavárně Krásný ztráty.

Praha, 4. 3. 2013 -  Sociologické nakladatelství (SLON) a Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., vydávají knihu Markéty Sedláčkové Důvěra a demokracie. Přehled sociologických teorií důvěry od Tocquevilla po transformaci v postkomunistických zemích. Publikace se zabývá otázkou, proč je princip důvěry pro demokracii klíčový, a z této perspektivy analyzuje současné problémy české společnosti, jako je korupce, znechucení politikou či vypořádání se s minulostí. Vítání knihy se uskuteční ve čtvrtek 7. března od 17 hodin v kavárně Krásný ztráty.

 

„Češi mají od svých úřadů velká očekávání, ale chovají k nim malou důvěru,“ napsal před více než půlstoletím Karel Čapek. Jak daleko může dojít společnost, která nikomu a ničemu nevěří, ani sama sobě? Důležitost důvěry dnes vyplývá na povrch v souvislosti s ekonomickou krizí, při řešení korupce, v kontextu zklamání občanů z demokracie a politiky obecně. Téma důvěry tak v posledních letech vyvstává z akademických hlubin a stává se aktuálním i pro širší veřejnost. Markéta Sedláčková, která přednáší na FF UK a věnuje se výzkumu v Sociologickém ústavu AV ČR, v.v.i., se tomuto tématu věnuje už více než deset let a její kniha Důvěra a demokracie je hlubinnou sondou do celospolečenských témat optikou důvěry. Kniha nabízí jak přehledný teoretický rámec, tak rozbor světových průzkumů s důrazem na posttransformační země, jako je Česká republika.

 

Přestože důvěra je základním kamenem funkční společnosti, z evropských mezinárodních výzkumů vyplývá, že pro Českou republiku společně s dalšími novými demokraciemi střední a východní Evropy je typická spíše nedůvěra – nejen vůči institucím státu, ale i mezi lidmi navzájem. Proč je česká společnost tak nedůvěřivá? Autorka poukazuje na dva důvody nízké míry důvěry v české společnosti – dědictví komunismu a transformační těžkosti. Čtyřicetiletá zkušenost s totalitním režimem založeným na strachu a kontrole, který záměrně vytvářel prostředí vzájemného podezřívání, pasivity a lhostejnosti vůči veřejnému, dvojího standardu pravdy v činech a v myšlení, vedla k vytvoření postojů nedůvěry, které stále přetrvávají v hodnotách a návycích mnoha lidí.

 

Přestože na počátku devadesátých let vstupovala česká společnost do transformačního období plná nadějného očekávání spravedlivého uspořádání svobodné demokratické společnosti, transformace představovala pro důvěru další zatěžkávací zkoušku. Během posledních dvaceti let došlo k nárůstu ekonomických nerovností, které obecně vedou k negativnímu vnímání „těch druhých“, a tím k nárůstu vzájemné nedůvěry, zejména mezi chudými a bohatými. Ekonomická transformace přinesla také nárůst existenční nejistoty. Důvěřovat znamená podstoupit určité riziko, a nemá-li člověk pevnou půdu pod nohama, riziko pro něj nepředstavuje šanci, ale pouze ohrožení. Okolní svět vnímá jako nepřátelský, má tendenci se stahovat do sebe, čímž se posiluje nedůvěra ve společnosti. Příkladem může být narůstající nedůvěra vůči institucím Evropské unie a posilování nacionalistických tendencí u nás.

 

Nejvíce destruktivní je pro důvěru přestupování pravidel a zákona. Přestože o korupci nejčastěji slyšíme v souvislosti s velkými politickými kauzami, největším nebezpečím korupce je to, že obcházení zákona je ve společnosti považováno za všeobecně přijatelný prostředek dosahování cíle. Důvěra je totiž možná pouze ve spojení s fungujícím právním státem. Zůstane česká společnost uzavřena v bludném kruhu nedůvěry?

 

Na základě mnoha korupčních kauz, kterých jsme byli svědky v posledních letech, můžeme propadat pesimismu, na druhou stranu viditelnost korupce a rozkrývání klientelismu lze brát jako pozitivní signál, že „už to není normální“. Přestože důvěra vůči parlamentu, vládě či politikům se dle výzkumů ocitla na bodu mrazu – čemuž se vzhledem k dění v české politice není co divit – dochází v posledních letech k postupnému nárůstu důvěry v policii a zejména důvěry v právní systém, která je pro demokratické fungování klíčová. Také morální rozhořčení, které ve společnosti vyvolala prezidentská amnestie, či nebývalá veřejná angažovanost mnoha lidí v první přímé volbě prezidenta dávají naději, že bludný kruh nedůvěry a nesebedůvěry je prolomitelný.

 

Kontakt:

PhDr. Markéta Sedláčková, Ph.D.

Hodnotové orientace ve společnosti

Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

marketa.sedlackova@soc.cas.cz

tel: +420 210 310 570