Published: 6. 4. 2022
Media

Socioložka Yana Leontiyeva se dlouhodobě zabývá otázkami migrace či integrace cizinců. I z tohoto důvodu diskutovala před několika dny v pořadu Jak to vidí... na českém rozhlase Dvojka.

Ilustrace: Elena Mozhvilo on Unsplash

Yana Leontiyeva, vedoucí Českého sociálněvědního datového archivu, diskutovala společně se Štěpánem Kmentem, výzkumníkem z PAQ Research, a Dušanem Drbohlavem, sociálním geografem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Když se podíváme na oficiální statistiky, tak nejpočetnější skupinou ještě před novou uprchlickou vlnou byli občané Ukrajiny,“ odpovídá Leontiyeva na otázku ohledně atraktivity Česka pro východoevropské země. Český trh se však v posledních letech s ekonomickou krizí zavřel pro občany ze zemí mimo EU, proto se Česko stalo atraktivní zemí i pro mnoho Poláků, Rumunů či Slováků.

Migrace podle hostů zmíněného pořadu směřuje zejména do nižších, méně kvalifikovaných pozic na trhu práce, neznamená to však, že by se k nám nedostávali lidé mířící na pozice vyšší. „Fenomén takzvané překvalifikovanosti byl mezi migranty docela rozšířený a myslím si, že Česká republika v tomto zaspala a potenciál Ukrajinců, kteří dlouhá léta žijí v České republice, nebyl bohužel plně využitý, aby to mělo větší přínos pro společnost,“ popisuje situaci Leontiyeva a upozorňuje, že řada lidí, kteří vstupují na trh práce v nižší pozici, než na kterou jsou kvalifikovaní, po čase svoji kvalifikaci ztrácí, bohužel však také spolu s ambicemi do sebe investovat, nejen z hlediska této kvalifikace. Z výzkumu podle ní vyplývá, že nejrizikovější překvalifikovanou skupinou jsou u žen učitelky. Dochází tedy často ke ztrátě lidského kapitálu.

Jak jsou zmapovány aktivity Ukrajinců, kteří byli již před ruskou agresí na Ukrajině nejpočetnější skupinou nově příchozích pracovních migrantů? Leontiyeva připomíná, že ukrajinská diaspora má u nás dlouhou historickou tradici. Pozdější migrační vlny jsou potom například oproti jiným národnostním skupinám zajímavé pro fenomén rozdělených rodin, kdy do cizí země přichází jen otec nebo matka, zatímco další členové nejbližší rodiny zůstávají na Ukrajině a tím směrem také putuje finanční podpora. „Co se týče klturních aktivit, starší etablovaná diaspora se musela naučit žít s novými ekonomickými migranty a docela dlouho fungoval odstup, ve smyslu ‚my jsme tady kultivovaní, z politických důvodů, a tady najednou přichází ti pracovní migranti, mají svoje problémy a proč bychom se k tomu hlásili‘. Nicméně to se hodně změnilo. Cirkulární migrace nebo určitá dočasnost ukrajinské migrace platí, výzkumy však naznačují, že hodně lidí zůstává v České republice, přivedou sem další členy svých rodin a stávají se součástí společnosti. Začínají zakládat různé kulturní spolky a pomáhat krajanům,“ popisuje historický vývoj migrace Leontiyeva.

Podle ní je dobře, že ve světle aktuálních událostí došlo k rychlému vzniku zákonu umožňujícímu rychlý vstup na trh práce nebo získání humanitární dávky. Mluví však také o opratrnosti a nutnosti poučit se z toho, co doposud víme o ukrajinské migraci. „Je potřeba integrovat. My nevíme, kolik lidí se opravdu vrátí [na Ukrajinu]. A hodně často se nevrací,“ zdůrazňuje Leontiyeva nutnost co nejlepší a nejrychlejší integrace ukrajinských uprchlíků. Všichni jsme překvapeni, že to jde rychle, protože ty zákony jsou zpravidla dost neohebné a i praxe hodně často trvá dlouho, vízum za účelem sloučení rodinytrvá 2 a více let. Najednou to prostě jde rychle. Uvidíme, jak to půjde dál, protože určitá dočasnost zůstala. Je dobře, že byl těmto lidem umožněný automatický vstup na trh práce, a je velice dobře, že se stát snaží integrovat a že posiluje podporu žákům s odlišným mateřským jazykem, o které se dosud velice dlouho říkalo, že to je problémová oblast. Nicméně to je něco, co stát prostě musel udělat v reakci na tak mimořádnou situaci, kterou ještě nikdy nezažil,“ vysvětluje Leontiyeva a připomíná, že se stále jedná z většiny o ženy, často s malými dětmi, od kterých očekáváme bezproblémové zapojení do pracovního trhu. Přitom Česko dlouhodobě řeší návrat českých žen s malými dětmi na trh práce. „Tady musíme být realističtější a méně na ty lidi tlačit, poskytnout jim příležitosti a říct, že je chce Česká republika integrovat,“ doplňuje.

Zatím víme jen málo o příchozích, abychom mohli spolehlivě, „na míru“ nastavit potřebné integrační procesy, proto je podle Leontiyevy pro jejich začleňování třeba odhlédnout od původu a spíše se zaměřit na jejich sociodemografické charakteristiky a využívat příslušné sociální politiky potřebné pro dané skupiny, jako jsou například matky s malými dětmi.

Celá debata na Českém rozhlasu Dvojka je dostupná online.

Yana Leontiyeva také hovořila (28. 3.) v pořadu Snídaně s Novou na téma integrace ukrajinských dětí do českých škol. Podle ní je v tuto chvíli ještě brzy na hodnocení, protože sice víme, kolik dětí ve školním věku 6–15 let přišlo, u řady z nich však pokračuje výuka v jejich původních školách online. „Z dlouhodobého hlediska je správnou cestou začlenění ukrajinských dětí mezi ty české. My si však musíme uvědomit, že děti přichází často velmi zranitelné z válečných oblastí a jsou dost traumatizované, takže musíme děti nechat se adaptovat a netlačit na ně. Existence nebo schopnost systému vytvářet přímo nějaké ukrajinské třídy je naprosto skvělá a výjimečná a myslím si, že by obě tyto cesty měly fungovat paralelně, protože neumíme odhadnout, jak dlouho bude válka trvat a jak dlouho budou potřeba tyto ukrajinské třídy,“ říká Leontiyeva a potvrzuje, že mezi přicházejícími je řada ukrajinských žen – učitelek, které by mohly ve své profesi pokračovat nadále v těchto třídách.

Socioložka Yana Leontiyeva se ve čtvrtek 7. dubna zúčastní online debaty Věda naživo - o dopadech války na českou společnost s vědci, kde vystoupí také sociální geograf Tomáš Kostelecký (SOÚ AV ČR) a filosof David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR.

Share this page