Stabilita a změny prostorových vzorců volebních preferencí na území České republiky od zavedení všeobecného hlasovacího práva – příčiny a důsledky

Výzkumný projekt měl dva hlavní cíle. Prvním cílem bylo porovnat význam kontextuálních a kompozitních faktorů pro vysvětlení relativní stability prostorových vzorců volebního chování v čase na území Česka od doby, kdy bylo zavedeno všeobecné volební právo. Druhým cílem bylo hlouběji poznat mechanismy, kterými jsou prostorově specifické vzorce volební chování udržovány nebo měněny v čase, zvláště v období, kdy politického postoje nemohou být svobodně vyjadřovány (jako v době vlády komunistické strany), nebo v době velkých sociálních, ekonomických a politických změn (jako po roce 1989).

Projekt představuje unikátní studii prostorových vzorců volebního chování v Česku. Kombinací politologických, sociologických, geografických a historických technik analyzuje výsledky voleb do dolní komory parlamentu, které se na území Česka uskutečnily v od zavedení všeobecného volebního práva až do současnosti (období 1920-2013). Na základě volebních programů a parlamentní praxe byly všechny relevantní politické strany účastnící se voleb ve sledovaném období roztříděny do ideologicky definovaných stranických rodin. Hlasování pro politické stany patřící do různých stranických rodin v parlamentních volbách sloužilo jako indikátor ideologické orientace jejich voličů. Všechna volební data z prvorepublikových voleb byla digitalizována a převedena na srovnatelné územní jednotky, zhruba odpovídající soudním okresům. Všechna volební data z let 1992-2013 byla převedena na srovnatelné jednotky, zhruba odpovídající obcím, a také prvorepublikovým soudním okresům. Obdobným způsobem byla zpracována demografická a sociálně-ekonomická data ze sčítání lidu. To umožnilo udělat systematickou analýzu prostorových vzorců volebního chování, jejich změn v čase a jejich podmíněnosti prostorovými vzorci struktury obyvatel. Výsledky analýz prokázaly, že prostorové vzorce volebních preferencí odrážející sociálně-ekonomické faktory se v čase mění spolu s proměnami sociálně ekonomických struktur. Prostorové vzorce volebních preferencí odrážející kulturní či náboženské odlišnosti v populaci jsou naopak neobyčejně stabilní. Jinými slovy: pokud jsou politické preference voličů odrazem jejich sociálně-ekonomického statusu, mají tendenci se v čase měnit. Pokud jsou naopak politické preference voličů především odrazem jejich hodnotových orientací vycházejících z kulturních či náboženských vzorců, mají tendenci se v čase uchovávat a dokonce se přenášet z generace na generaci. Kvalitativní výzkum v modelových městech a regionech ukázal, že hlavním mechanismem zajišťujícím stabilitu nábožensky a kulturně podmíněných voličských preferencí je politická socializace v rodinách a lokálně či regionálně specifickém prostředí, v němž hrají roli nejenom přítomnost a aktivity místních sdružení politických stran, ale i přítomnost a aktivity dalších politicky relevantních institucí, jako jsou např. církve, odbory či další neziskové organizace.