Heřmanová: Pro spoustu kluků hraje důležitou roli vize maskulinity, ve které je muž živitel rodiny. To je ale dnes těžké dosáhnout

Donedávna se předpokládalo, že generace Z je názorově více méně homogenní skupinou. Začátkem letošního roku však vyšlo několik článků, konktrétně ve Finacial Times a The Economist, které tuto představu nabourávají, když přichází se zjištěním, že delicí názorovou nesrovnalostí není ani tak věk nebo sociální status, jako spíše skutečnost, zda se jedná o muže nebo ženu. Mladí muži jsou tak konzervativnější, zatímco ženy liberálnější, což se zároveň stále zřetelnější odráží u voleb.

Podle článku v řadě vyspělých zemí mladí muži častěji podporují konzervativní a pravicové strany, jako například německou AfD, britskou Reform UK či švédské nacionalistické demokraty. Podobně v Česku můžeme dnes sledovat rostoucí volební preference hnutí Motoristé či nedávný zrod jeho mládežnické organizace Motorgen. Ta táhne především u mladých mužů.

Téma pohlaví se v programech takových subjektů často spojuje s nepříliš jasně definovanými označeními jako woke, progresivisní, levicové, genderismus či klimatická propaganda. Přitom velice záleží, co těmito pojmy myslíme.

Pozornost, která je věnována právům žen, vyvolává v mladých mužích dojem, že je jim upírána pozornost a hůře kvůli tomu hledají své místo ve světě. „Potkávají se genderové nerovnosti se sociálními. Pro spoustu kluků hraje důležitou roli nějaká vize maskulinity, ve které je muž živitel rodiny. Ale my žijeme v ekonomické situaci, kdy je hodně těžké si představit, že zaopatřím tři děti a koupím si dům,“ dodává k tomu Heřmanová. Data přitom ukazují, že se mužům celosvětově daří ve škole hůře. Jen v Česku je podíl žen-studentek vysokých škol 56 %, ačkolvi ještě před dvaadvaceti lety byl poměr vyrovnaný. Ještě více znepokojivá jsou potom data o sebevraždách.

Často se objevuje také předsudek, že zlepšením postavení jedné strany musí druhá nutně utrpět, což potvrzuje i jeden z výzkumů Sociologického ústavu AV ČR, podle kterého lidé, kteří buď náleží k diskriminované skupině, nebo mají domněnku, že k ní patří, mají větší tendence volit proti zavedeným pořádkům. „Mladí žijí v době se sociálními sítěmi, kdy se politika radikalizuje, a politická témata vyprazdňují, řeší se identity. Nemyslím, že by to byla nějaká válka pohlaví. Když o tom tak mluvíme, přistupujeme na premisu, že je to hra s nulovým součtem, že když jeden vyhraje, druhý musí prohrát. Ale myšlenkou je, že když jeden vyhraje, druhý by měl vyhrát taky,“ podotýká antropoložka. 

Přesná data, která by ukázala, jaké procento mladých mužů se posouvá vlastní nespokojeností k pravici a konzervatismu, zatím chybí. Můžeme však sledovat například vývoj influencerských pořadů a podcastů na sociálních sítích a komunit, které se kolem nich tvoří. Podle Heřmanové je přitom patrný rozdíl mezi tvrobou, která pochází od žen a která pochází od mužů. „Jsou holky, které řeší feminismus a ženská práva, jsou holky, co řeší politiku, ekologii, lidská práva. Je tam spousta různých identit. Můžu být holka, co ráda doma čte, můžu být ‚barbie girl‘, můžu si najít tu svoji komunitu. A u těch kluků, neříkám, že v Česku neexistují ti, kteří se snaží, ale je tam nepoměr,“ vysvětluje Heřmanová s tím, že nevyváženost se podle ní projevuje také v politické komunikaci, kdy se k politice na sociálních sítích vyjadřují mnohem častěji muži než ženy.

Podle Heřmanové je také důležité brát v potaz, že existuje zranitelná část společnosti, kterou někteří politici „brutálně vykořisťují“ . „Trump je nejlepší ukázka člověka, který se rozhodl téhle slabiny ve společnosti zneužít. Ne že by ty nerovnosti řešil, ale ty lidi ještě víc frustroval a jejich hněv využil ve svůj prospěch,“ podotýká výzkumnice. Zároveň však tvrdí, že existují jiné způsoby, jak mohou mladí muži řešit ztrátu historických privilegií a s tím spojené problémy, než je volba antisystémových stran. „Oni mají prostor, jen se ho musejí nějak chopit,“ dodává socioložka.