Turistika jako prostředek odolnosti proti přírodním katastrofám. Historička a etnoložka Anna Kolářová v nové studii analyzovala dobové prameny z 19. století z oblasti Šumavy a svou práci představila v pořadu Věda Plus ČRo.
U společenské odolnosti hrají v historickém kontextu hlavní roli environmentální katastrofy a způsoby, jak společnosti na ně v různých dobách reagovaly a reagují. Výzkum Kolářové se věnoval souběhu několika přírodních katastrof a společenských proměn. V tomto konkrétním případě šlo o vichřici, která poničila značnou část Šumavy, kůrovce a vzestup turistického hnutí v Evropě. Turismus je pak úzce provázán s rostoucí urbanizací a nacionálními hnutími.
Rostoucí zájem o místa zasažená katastrofou je daný i mediálním pokrytím, které bylo běžné i na konci 19. století. „V některých případech se může objevit i faktor tzv. dark turismu, tedy zájmu o negativní aspekty. U přírodních katastrof ale není tak běžný, důležitá je u nich časovost,“ dodává Kolářová. Způsoby, jakým společnost na krize reaguje, se odráží v tzv. společenské odolnosti, která, jak Kolářová naznačuje, má mnoho výkladů: „Je to reakce na krizi či něco negativního. Nemusí jít ani o snahu o návrat k původnímu stavu věcí, který často ani není možný. Je to schopnost se přizpůsobit a poradit si v nově vzniklé situaci a negativními jevy. Rozvoj turistiky na Šumavě je projevem právě této odolnosti.“
V dobách krize je důležité nepodceňovat medialitu a roli společnosti a jak je vnímáme. Už jen samotné označení pojmem krize je znakem nějaké zažité kulturní paměti. Příkladem je kůrovcová krize kolem roku 2000, kdy se objevovala řada odkazů na spisovatele Karla Klostermanna, představitele (šumavské) venkovské prózy, který reflektoval ve svých dílech kůrovcovou kalamitu na konci 19. století.
Celý rozhovor k poslechu na webu můjRozhlas nebo Spotify (od 9. minuty).
