Kostelecký: Sounáležitost byla a je během krizových situací chvilková záležitost. Covid-19 otevřel Pandořinu skříňku nedůvěry v instituce

Během pandemie se proměnily mezilidské vztahy a naše vzájemné interakce. Změnu přitom nejvíce zaznamenaly děti ve školním věku a senioři, kterým bylo v případě nákazy náročné pomoci. Přesto si Kostelecký nemyslí, že by covid-19 měl mít dlouhodobý dopad. „Bezprostřední a přímý dopad covidu se projevil ve vyšší úmrtnosti. Prokazatelně se zvýšil počet lidí, kteří zemřeli, oproti tomu, co je dlouhodobý průměr. První verze covidu byla vážná nemoc. Speciálně v době, kdy lidé nebyli ještě očkovaní,“ vysvětluje a dodává, že například v pracovním prostředí došlo k výraznému posunu do online prostředí, které přetrvává dodnes.

Dopady pandemie se postupně z oblasti zdravotnictví přelily i do politiky. Mimo diskutované téma osobní svobody a svobody pohybu se totiž otevřela i otázka svobody podnikání a kompenzace ze strany státu během zákazu provozu. Kostelecký podotýká, že prostředky vyhrazené na poskytnutí pomoci byly zároveň snadno zneužitelné k prohloubení rozpočtového deficitu.

V prvních vlnách epidemie v Česku byla citelná sounáležitost s lékaři a zdravotníky. Později se však začala dostavovat skepse. „Lidé se v krizových situacích semknou. Pokud jde o krizi, která trvá déle, může se u některých stát, že nervozita a pochybnosti začnou stoupat. Bylo tomu tak v jakékoliv krizové situaci, například i po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 a během sametové revoluce. Nikdy to vzepětí a ta doba, kdy si lidé snažili pomoci navzájem, nevydržela dlouho. Covid jen otevřel Pandořinu skříňku lidí, kteří přestali věřit institucím,“ polemizuje Kostelecký a přesto se dále domnívá, že válka na Ukrajině a ekonomická krize tento efekt výrazně neprohlubuje.

Významným příspěvkem pandemie byla schopnost vědců a vědkyň spolupracovat na mezinárodní, respektive na celosvětové úrovni. Důležité bylo sdílení dat a poznatků, kterými si navzájem vypomáhali. Výměna dat tak výrazně přispěla k rychlému vývoji očkovací látky. Kostelecký se domnívá, že ve vědě mají krizové situace především motivační efekt. V případě opakování podobné pandemie či jiné události věří, že společnost do jisté míry získala zkušenosti do budoucna.