V rámci výzkumného programu Odolná společnost pro 21. století Strategie AV21 vzniká podcast Vlákna, ve kterém se hosté zaměřují na otázky důvěry v instituce, společenské koheze, psychické odolnosti, traumatu, klimatické spravedlnosti, nerůstu, zranitelnosti, participaci v rozhodování či rovnému zacházení. V jeho nedávné epizodě nazvané Covidové příběhy byla hostkou socioložka Marie Pospíšilová z oddělení Gender & sociologie a Josef Pallas z univerzity v Uppsale.
Pospíšilová v podcastu hovoří například o tématu zvládání péče v průběhu covidové pandemie. Socioložka se totiž v té době rámci svého kvalitativního výzkumu věnovala rozhovorům se zdravotními sestrami, které byly zároveň matkami malých dětí. Náročnost zvládání péče byla různá, s ohledem na to, zda pracovaly s „covidovými“ pacienty, ale také například v návaznosti na věk jejich dětí. „Některé by potřebovaly vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta, ale na péči o sebe jim povětšinou nezbýval čas,“ uvádí Pospíšilová.
Podle badatelky zdravotní sestry v průběhu pandemie zajišťovaly péči o děti vlastními cestami, například s pomocí příbuzných nebo partnera. Nejednalo se však zpravidla o něco nového, jelikož státem poskytovaná péče se směnným provozem, jako je ve zdravotnictví, často nepočítala už v předpandemické době. Společnost tak prokázala určitou flexibilitu a odolnost, tedy schopnost společenské instituce zastoupit. „Nemělo by to však vyznít jen pozitivně. Pro zdravotní sestry to bylo nesmírně obtížné, některé respondentky byly na noční směně, potom pečovaly o dítě a šly znovu na noční směnu. Například jedna zdravotní sestra, takhle spala mezi směnami pouze hodinu a půl s dítětem po obědě,“ popisuje socioložka zkušenosti respondentek.
V sociálních vědách je v posledních letech často skloňována potřeba odolné společnosti. Jak se Pospíšilová k tomuto tématu staví? Podle ní je třeba brát v potaz více aspektů, propojovat ekonomické otázky se sociálními či například pohledy jednotlivců. Až konkrétní příběhy pomáhají odhalit, jak náročné může být zvládání krizí, jako byla ta covidová. Přitom se mohou odhalit zároveň dlouhodobé problémy, jako je například zvládání péče o malé děti zdravotními sestrami. „Důležité je nezapomenout, jak to bylo hrozné. Protože když potom přijde další krize, řekne se, že oni to už minule zvládli. Je možné na základě analýzy předchozí situace vymýšlet nástroje, které jim to lépe umožní,“ vysvětluje Pospíšilová. Odolnost podle ní nelze vnímat univerzálně, protože každá krize je odlišná. „Současné krize jsou typické tím, že jsou neočekávatelné, takže se na ně nelze univerzálně připravit,“ dodává.
Celý podcast je dostupný online.
Vědci / vědkyně
