Vzdělání a národní identita: klesá význam českého původu s dosaženým vzděláním?

Národy jsou vnímány jako soubory vzájemně propojených rodin, které mají společné předky, žijí na historickém teritoriu a sdílejí společnou kulturu. Národní identita se utváří v kontrastu s jinými národy a národnostními skupinami. Ekonomicky prosperující země, jako je Česká republika, jsou atraktivní pro cizince - příslušníky jiných národů, kteří na její území přicházejí žít. Po vzniku České republiky v roce 1993 mělo na jejím území podle Českého statistického úřadu povolený pobyt 77 668 cizinců, v současné době se počet legálně pobývajících cizinců blíží půl milionu. Imigrace a dvojí občanství, které umožnil Zákon o státním občanství České republiky účinný od 1. ledna 2014, s sebou přinášejí otázky ohledně národní identity a národní loajality. V současných západních společnostech je původ jako kritérium národní identity méně důležitý pro mladší sekulární městské obyvatelstvo s vyšším vzděláním. Výsledky analýz provedených na datech ISSP 2003 a 2013 ukazují, že to platí i pro Česko. Český původ jako kritérium češství byl nejméně důležitý pro mladší věkovou skupinu od 18 do 35 let, vysokoškolsky vzdělané, bez vyznání a žijící ve městech od 100 000 obyvatel výše. V letech 2003 až 2013 však význam českého původu jako kritérium češství ve všech sociodemografických skupinách včetně vysokoškoláků vzrostl.