Sociolog Tomáš Hoření Samec z oddělení Socioekonomie bydlení napsal pro kulturní magazín Alarm článek Bydlení v karavanu jako řešení krize dostupnosti bydlení?, ve kterém se zabývá například nestandardními formami bydlení. „Patří mezi základní poučky sociálních věd, že média realitu pouze nereflektují, ale že ji spoluvytvářejí. Média nastavují mantinely společenské debaty, toho, co je možné vnímat jako běžné nebo správné. V oblasti bydlení se pak ukazuje, že v různých kontextech mohou média spoluvytvářet představy o tom, že individualizované vlastnické bydlení je správné a ideální, kdežto nájemníci jsou ti ‚neschopní‘, nebo že hypotéky jsou běžnou a v podstatě nevyhnutelnou součástí toho, jak bydlení řešíme, zatímco veřejně poskytované či kolektivní (např. družstevní) bydlení je v podstatě neefektivní a nežádoucí. Mediálně konstruovaná realita se tak může propisovat do toho, co začneme vnímat jako normální nebo i žádoucí,“ píše Hoření Samec, editor nedávno vydané publikace Pražská panelová sídliště jako místa protikladů.
Pro stejné periodikum publikovala svůj text také socioložka Tereza Stöckelová. Ve článku Očkování je politika. Duševní vlastnictví brzdí výrobu vakcín pro celý svět si všímá chybějící diskuze o navýšení objemu celosvětové výroby vakcíny proti covidu, jehož překážkou se ukazují být pravidla ochrany duševního vlastnictví. „Pokud se nepodaří pandemii zvládnout globálně, budou nadále vznikat nové varianty koronaviru včetně těch potenciálně schopných prorazit očkováním navozenou imunitu. V důsledku budeme všichni vystaveni (byť v různé míře) přetrvávajícím omezením a nejistotám. Ekonomické zbídačení, které bude epidemie v chudých zemích prohlubovat, navíc vytvoří další tlak na globální migraci,“ upozorňuje například Stöckelová.
Jan Červenka, analytik z Centra pro výzkum veřejného mínění, komentoval pro Info.cz volební preference SPD Tomia Okamury. „Během pandemie začal Okamura zejména v posledním období evidentně cílit na elektorát, který bychom v rámci postojů ke koronavirové pandemii mohli charakterizovat jako chřipečkáře, antirouškaře nebo popírače,“ vysvětluje Červenka. Spolu s odkazem na nekonzistenci jednotlivých kroků opozičních stran dodává, že nevalná důvěra k politickým stranám během pandemie dostává znovu zabrat. „V tomto kontextu ta nová tzv. principiálnost Tomia Okamury může u části voličů skutečně zafungovat, zvlášť pokud jedou na vlně skepse vůči samotné pandemii a opatření proti ní považují za humbuk a útok na individuální svobodu spojený s nějakým spiknutím elit,“ popisuje.
Dění na politické scéně komentoval rovněž politolog Lukáš Linek. Pro Hospodářské noviny, které se zaměřily na pokles volební podpory KSČM, uvedl: „Komunisté už moc dlouho relevantní stranou nebudou. Podstatná část jejich elektorátu jsou lidé, kteří se narodili před více než 60 lety. Demografické procesy jsou docela neúprosné. Vidíme je v klesající členské základně KSČM a v nárůstu průměrného věku členů této strany, v klesajícím počtu kandidátů v komunálních volbách a nárůstu jejich průměrného věku. A vidíme to i v klesající podpoře strany mezi voliči a v ostupném stárnutí jejích příznivců. Tento pozvolný pokles se KSČM někdy dařilo narušit. Například ve volbách do sněmovny v roce 2002 a 2013. Vzhledem k tomu, jak se Babišovi podařilo vyluxovat voliče v důchodcovském věku, se ale velmi snadno může stát, že se do sněmovny nedostanou už v roce 2021. Když ne letos, tak v následujících volbách už opravdu ne.“ Linek je mimo jiné autorem publikace Za rudou oponou. Komunisté a jejich voliči po roce 1989, kterou si lze od loňského roku exkluzivně stáhnout zdarma prostřednictvím webu Sociologického ústavu AV ČR.
Sociolog Marek Skovajsa byl osloven pro víkendovou přílohu Hospodářských novin, a to k tématu ponižování politických oponentů některými předními politiky. Přestože je česká politika polarizovaná, podle Skovajsy není Česko v tomto ohledu výjimečné. Příkladem mohou být osobní výpady při volbě amerického prezidenta či kampaň proti bývalému vůdci polské opozice Donaldu Tuskovi. Podle něj je určitým českým specifikem pouze dlouhodobé působení protikladných dvojic, jako Havel–Klaus, Klaus–Zeman, Topolánek–Paroubek, nyní Babiš versus zbytek politické scény. „Pro české voliče jistí poměrně staří a stále stárnoucí kandidáti neztrácejí na politické přitažlivosti, ale spíš naopak,“ konstatuje Skovajsa.
Téma bydlení se v mediálním prostoru objevuje často. Naposledy ho například nastolila pražská magistrátní koalice se svým plánem získávat tzv. Airbnb byty pro lidi v nouzi. Sociolog Petr Kubala z oddělení Socioekonomie bydlení to komentoval pro Aktuálně.cz: „Téměř všechna velká města na světě řeší krizi dostupnosti bydlení a taky nadměrný turismus. Pandemie poskytla příhodný okamžik pro změnu směru a možnost vyzkoušet některá řešení. Současný krok Prahy tak vnímám jako snahu vzít dvě mouchy jednou ranou, zpřístupnit určité (zranitelné) části místních rychle bydlení a zároveň tím zmírnit nadměrný turismus. Nebude se asi jednat o velké počty bytů, ale každý důstojně bydlící osamělý rodič nebo senior, se počítá," vysvětluje a připomíná, že stejný program funguje do určité míry třeba v Portugalsku.
