V aktuálním čtvrtletníku Akademie věd ČR Eva Krulichová například popisuje, že v běžné populaci se zpravidla nejvíce bojí zločinu ti, kteří jsou jím nejméně ohroženi (například senioři). Podobně si až polovina tuzemské veřejnosti myslí, že kriminalita roste, ačkoliv od konce 90. let počet trestných činů setrvale klesá. „Zlepšuje se socioekonomická situace, životní úroveň, a lidé tak mají menší motivaci páchat například drobnou majetkovou trestnou činnost. Zároveň mohou díky vyšším příjmům lépe předcházet vlastní viktimizaci, například využíváním dostupných bezpečnostních zařízení,“ vysvětluje Krulichová.
Lidé se podle průzkumů veřejného mínění nejvíce bojí krádeží či vloupání do bytu, dále podvodů nebo násilných přepadení na ulici. Naopak nejméně sexuálního útoku nebo znásilnění (zejména muži a starší osoby), ačkoliv k těm dochází v Česku v podstatě denně, na rozdíl od obávaného teroristického útoku. Svoji roli hraje také skutečnost, zda lidé sledují kriminální relace v televizi a nebo se o takový obsah zajímají v jiných médiích – takoví se cítí zpravidle méně bezpečně, než ti, kteří se skutečně v minulosti sami stali oběťmi trestných činů. A lidé žijící v lokalitách se zvýšenou mírou kriminality si mohou na tuto situaci zvyknout a přestat ji vnímat. „To může být problém, protože takoví lidé často své obavy zlehčují, a my se pak o nich ani nemáme šanci dozvědět,“ uvádí socioložka.
Co přináší výše zmíněný projekt zaměřený na recidivu v kriminální činnosti, co je důležité pro vězně nebo jaké jsou motivace propuštěných zůstat na svobodě, se dočtete ve článku Krimimýty v A / Magazínu.
Vědci / vědkyně
