Ferenčuhová: Očekávání úpadku sídlišť se v Česku nenaplnilo, sídliště jako typ bydlení si udrželo určitou atraktivitu

Přestože jsou panelová sídliště často spojována se socialismem, představují dodnes jeden z nejvýznamnějších typů bydlení ve střední a východní Evropě. V České republice se v panelových domech nachází přibližně třetina bytového fondu. „To neznamená vyloženě na sídlištích, ale opravdu v panelových domech. Takže tento typ výstavby je pro náš region a historii typický,“ vysvětluje Ferenčuhová.

Výzkumnice upozorňují, že sídliště nevznikala pouze jako soubor bytových domů. Jejich součástí byla promyšlená koncepce občanské vybavenosti, škol, obchodů, zeleně i dopravního napojení. Právě důraz na plánování a snahu zajistit obyvatelům většinu každodenních potřeb odlišuje tradiční sídliště od mnoha současných rezidenčních projektů. „‚Nová sídliště‘ se častěji napojují na již existující infrastrukturu. Neplánují třeba dopravní spojení, nepřemýšlejí tolik nad tím, kolik by v místě mělo vzniknout obchodů s potravinami a dalších služeb,“ doplňuje socioložka. 

Historicky masová bytová výstavba mnoha mladým domácnostem umožnila získat vlastní bydlení a osamostatnit se od vícegeneračního soužití. Dobové výzkumy poté ukázaly, že i na sídlištích vznikaly nové sousedské vazby a často také neformální sítě vzájemné pomoci, zejména mezi rodiči malých dětí. Důležitou roli hrály v témto oblasti zejména ženy. Ty podle Ferenčuhové společně se seniory na sídlištích sehrály důležitou roli v tom, že udržovaly každodenní život místa – a to jednoduše proto, že tam byly i během dne, kdy ostatní byli v práci.

Rozhovor se věnuje také časté představě, že panelová sídliště nevyhnutelně směřují k sociálnímu úpadku. Zatímco v některých západoevropských zemích se velké obytné celky staly symbolem sociálního vyloučení, český vývoj byl odlišný. „Na sídlištích se nachází velká část bytového fondu, takže nedává moc smysl, aby se tak velká část bydlení stala nechtěnou. „Symbolickou roli paradoxně mohla sehrát i privatizace bytů. Najednou se z toho stalo vlastnické bydlení a to mohlo přispět k tomu, že si panelové sídliště jako typ bydlení udrželo určitou atraktivitu. Také se začalo se investovat do údržby domů. Třeba zateplování proběhlo v Česku poměrně rychle, i ve srovnání s některými jinými zeměmi. Obce se pak starají o podobu veřejných prostorů,“ uvádí badatelka.

Proměňují se nicméně i samotné funkce sídlišť. Vedle bydlení přibývají kanceláře, služby nebo komunitní aktivity. Někde vznikají nové stavby, jinde se mění využití stávajících budov. Významným tématem potom zůstává doprava, parkování i otázka, jak přizpůsobit sídliště současným nárokům na kvalitu veřejného prostoru. Pozornost vědkyně věnují také budoucnosti panelových domů. Jejich životnost podle nich není otázkou několika desítek let, jak se často traduje. Vedle technického stavu bude stále důležitější schopnost těchto staveb reagovat na nové výzvy, například na přehřívání měst, energetickou efektivitu nebo využívání obnovitelných zdrojů energie.

Výzkumy zároveň ukazují zajímavý rozpor mezi představami a zkušeností. Lidé, kteří na sídlištích nikdy nežili, je často vnímají kritičtěji než samotní obyvatelé. Ti naopak oceňují dostupnost služeb, množství zeleně, dobrou dopravní obslužnost i sousedské vztahy, které se zde vytvářejí. Přesto si život na sídlišti může dodnes nést určité stigma, může být spojován s představou méně prestižního bydlení.

Rozhovor ukazuje sídliště jako živé a proměnlivé městské prostředí, které nelze redukovat na symbol minulého režimu. Jejich podoba, funkce i společenský význam se nadále vyvíjejí spolu s městy a lidmi, kteří v nich žijí. Dostupný je online v placené verzi.