Dostupnost bydlení v Česku se podle sociologa Tomáše Hořeního Samce stává klíčovým společenským tématem. Česko se přitom v rámci Evropské unie řadí mezi země s nejhoršími podmínkami pro bydlení – vlastnické byty jsou čím dál nedostupnější a nájemní bydlení se stává stále dražším. V rozhovoru pro DVTV uvedl, že situace mladých lidí, kteří se snaží získat vlastní bydlení, se v posledních letech výrazně zhoršuje.
Hoření Samec v rozhovoru upozorňuje, že dostupnost bydlení v Česku se v posledních dekádách dramaticky zhoršila. „Podmínky se zhoršují poměrně výrazně, nakonec ale relativně pomalu, takže to probouzení je sice tvrdé, ale postupné,“ popisuje situaci mladých lidí, kteří se probouzejí ze snu o vlastním bydlení.
Podle sociologa je jedním z hlavních problémů nejistota spojená s nájemním bydlením. „Máme situaci, kdy je naprostým standardem jednoleté smlouvy... s nájmem je spojována tato nejistota,“ vysvětluje. V české společnosti pak podle něj stále více platí rčení „nedědíš, nebydlíš“. Mladí lidé bez podpory rodiny – ať už finanční, nebo formou převodu bytu – mají jen malou šanci dosáhnout na vlastní bydlení. Bez mezigeneračních transferů se do systému vlastnického bydlení naskočit téměř nedá. Pomoc rodičů nebo prarodičů je zároveň často klíčová i při pronájmu, který je pro mnohé mimo dosah: kauce ve výši dvou či tří nájmů, vysoké měsíční platby a nejisté pracovní příjmy vytvářejí tlak i na ty, kteří se spokojí s nájmem. Výsledkem je rostoucí nerovnost mezi těmi, kdo pomoc dostali, a těmi, kdo ji nemají. Nejisté bydlení má přitom i širší důsledky. „Lidé, kteří mají bydlení vyřešené, si dokážou mnohem snadněji představit životní dráhu,“ upozorňuje Hoření Samec.
V posledních týdnech veřejnou debatu rozvířil výrok investora Davida Havrlanta, který radil mladým, aby si místo kávy v kavárně šetřili na bydlení. Hoření Samec však narativ, že dostupné bydlení je jen otázkou osobního úsilí, kritizuje. Jedná se podle něj o složitější volbu, než je volba mezi dýňovým latté a vlastním bytem. Mladí lidé často dělají vše správně a splňují veškerá společenská očekávání: Studují, pracují, šetří a přesto na bydlení nedosáhnou. Nejde tedy o nedostatek disciplíny, ale o systémový problém. Podle něj by „bydlení mělo být lidské právo, ne odměna za výkon“.
Hoření Samec tvrdí, že budoucnost bydlení je v Česku otázkou dlouhodobé politické vůle a spolupráce mezi státem, obcemi i občany. Změny se podle něj neprojeví hned, protože výstavba i legislativa jsou pomalé procesy. Přesto vidí naději ve vznikajících návrzích, které se inspirují úspěšnými zahraničními modely, například vídeňským systémem dostupného bydlení. Důležité je podle něj udržet kontinuitu a hledat nové kreativní formy, které umožní lidem bydlet jistě, kvalitně a bez obav z budoucnosti.
Celý rozhovor je dostupný online (placený přístup).
Vědci / vědkyně
