Hoření Samec: Generace Z často nemá výhodu rodičů, kteří privatizovali byty

Rodiče generace Z měli možnost dosáhnout na vlastní bydlení za velmi specifických podmínek. V 90. letech se hojně privatizovaly státní byty, až poté se během nultých let teprve ustavil realitní trh a trh s hypotečními úvěry. Systém nabízí řadu možností, ale zároveň díky tomu rostou ceny nemovitostí. Důležitou roli hrají přitom aspirace mladých lidí, zejména touha po vlastním bydlení.

Velmi podstatná je potom podpora rodiny v rámci mezigenerační pomoci. „Je velký rozdíl, pokud rodina disponuje určitým majetkem, který třeba nemusí být ihned darován další generací, ale může hrát velkou roli v pocitu životní jistoty, nebo nejistoty,“ vysvětluje Hoření Samec a doplňuje: „(…) Když pak mladí – třeba i vysokoškolsky vzdělaní – lidé vstupují na trh s bydlením, velkou roli hraje to, jestli jejich rodina má nějaký majetek a jestli je ochotná s ním disponovat ve prospěch mladých lidí, nebo ne. Určitě to nelze brát tak, že by měli všichni stejnou startovní čáru.“

Hoření Samec podotýká, že v ideálním případě by gen Z volila vlastní bydlení a nájem vnímá jako nouzi. Pokud dnes mladí zůstávají u rodičů, jsou za tím spíše ekonomické důvody než pohodlí. Vyjma vysokých nájmů se i kauce může vyšplhat do řádu desítek tisíc korun. Sehnat tak dostupné bydlení je po absolvování školy a na začátku kariéry velmi složité.

Z výzkumů, které se zaměřují na postoje k bydlení, vyplývá, že dům či byt představuje pro respodnenty zajištění na stáří a hodnotu, kterou lze předat další generaci. Jistou alternativu nabízí participativní bydlení, které ale není vhodné pro všechny. Omezení představují také finanční možnosti měst, obcí, ale i státu.

Celý rozhovor naleznete online. Téma dostupného bydlení a generace Z také pro Seznam Zprávy krátce komentoval sociolog Martin Lux.