Výzkumnice Varvara Borisova a Tereza Stöckelová se dlouhodobě věnují tématu stigmatizace obezity v českém zdravotnictví. V letošním roce jim vyšel článek This doctor knows shit about you, but the first thing he says is, ‘you need to lose some weight’”: Anti-fat bias and the contradictory effects of fat medicalization in Czech healthcare v interdisciplinárním časopise Fat Studies. O studii se zajímala také některá česká média.
Výzkum, jenž pracuje s kvalitativními daty ve formě zkušeností žen s obezitou, vychází ze čtyřiceti písemných osobních svědectví a z výzkumných rozhovorů se šesti ženami potýkajícími se s obezitou a pěti zdravotníky. Výzkumnice se zaměřily na následující otázky:
- Jak lidé s nadváhou hodnotí kvalitu zdravotní péče, kterou dostávají?
- Jak „fat shaming“, tedy ostouzení a předsudky na základě tloušťky, ovlivňují kvalitu zdravotní péče, které se těmto lidem dostává?
- Co dělají, aby minimalizovali své vystavení se stigmatu obezity během lékařských prohlídek?
- A co by se mělo změnit, aby k nim zdravotnické prostředí poskytovalo kvalitní a účinnou podporu?
Borisova a Stöckelová pracují s pojmem fat shaming, přeložitelným jako zostuzení kvůli tloušťce. Toto stigma staví na představě, že si za obezitu lidé mohou svým nezodpovědným jednáním či kvůli morálnímu selhání. Deník N popisuje některé situace, se kterými se dotazované ženy setkaly. Zaznívá zde, že ačkoliv k otevřenému či agresivnímu fat shamingu dochází vzácně, předpojatost vůči vyšší hmotnosti je rozšířená a lékaři některé pacientky soudí bez vyšetření jen na základě vzhledu.
Z výzkumu vyplývá, že aby se ženy s obezitou vyhnuly odsouzení lékařů, volí jednu ze tří strategií: přestanou do zdravotnických zařízení chodit úplně, dokud to není zcela nezbytně nutné; vyhledávají mladé lékaře, u kterých se setkávají s větším pochopením; vybírají lékaře na základě doporučení a očekávají od nich, že budou o obezitě mluvit jako o zdravotním problému, ne jako o osobním selhání.
Autorky také hovoří o dvojsečnosti medikalizace obezity. Na jednu stranu bere v úvahu, že k přibývání na váze přispívají různé faktory, které jednotlivci nemají plně pod kontrolou (dědičnost, sociální okolnosti), na druhou stranu se tak obezita stává problémem, který je vždy třeba řešit. „Zdraví nejsou jen holá čísla a být zdravá neznamená nutně zapadat do tabulek, jako je BMI. Takhle kvantifikovaný přístup ke zdraví může někoho naopak odradit nebo demotivovat, když po zavedení režimových opatření jako dieta a cvičení neuvidí pokles váhy,“ vysvětluje Borisova.
Jedním ze závěrů uvedené studie je, že tloušťka není ženami vždy vnímána jako naléhavý zdravotní problém. Důležitější je spíše zjednodušení každodenních činností, usnadnění pohybu a celková vitalita. Nikoliv tedy zdraví v úzce medicínském slova smyslu, ale celkové prospívání a kvalita života.
Tématu se rovněž věnoval časopis Nový prostor, který ho pojal jako součást tématického čísla s názvem Znevýhodnění.
Vědci / vědkyně
doc. Mgr. Tereza Stöckelová, Ph.D.
Oddělení: Národní kontaktní centrum - gender a věda
