Věk není jen číslo. Je zásadní součástí naší identity a zakládá způsob, jakým se společnost dělí a organizuje. Socioložka Klára Plecitá ve svém textu v časopise Vesmír vysvětluje, jak se s modernitou proměnil vztah mezi generacemi: od tradičních rodin, kde spolu žily všechny věkové vrstvy, až po dnešní společnost, v níž se generace stále více oddělují a mezigenerační napětí narůstá. Ukazuje, že zatímco v tradičních společnostech byli starší lidé uznáváni jako nositelé kultury, zkušeností a moudrosti, v dnešním světě se často stávají terčem předsudků, protože údajně „nestíhají“ tempo technologických změn a představují zátěž pro důchodový systém. Společnost se zároveň věkově rozpadá. Mladí, lidé středního věku i senioři žijí a tráví čas ve stále oddělenějších skupinách, což posiluje generační uzavřenost a napětí.
Plecitá vychází z teorie sociálních generací Karla Mannheima, podle níž generace formují sdílené historické zkušenosti. Dnešní veřejná debata rozlišuje především čtyři skupiny – baby boomery, generaci X, mileniály a generaci Z – mezi nimiž se objevují rozdíly nejen hodnotové, ale i politické a ekonomické. Autorka připomíná, že kulturní přenos mezi generacemi už dávno není jednosměrný: děti se učí od rodičů, ale i rodiče od dětí.
Podle výzkumů se v České republice nejvíce diskriminováni podle věku cítí právě baby boomeři a generace Z. Ageismus se dotýká jak starších lidí (například při hledání práce nebo ve vnímání jejich přínosu společnosti), tak mladých, kteří čelí překážkám při vstupu na trh práce, při bydlení nebo při účasti na politickém rozhodování. Pandemie covidu-19 tyto stereotypy ještě posílila: mladí byli označováni za nezodpovědné šiřitele viru, zatímco senioři za bezbrannou ohroženou skupinu. Tato umělá polarizace podle Plecité poškodila mezigenerační vztahy a důvěru.
Autorka se věnuje i vztahu generací k demokracii a autoritám. Starší generace, zejména ti, kdo vyrůstali v autoritativním režimu, mají větší sklon podporovat silné vůdce a tradiční hodnoty, zatímco mladší generace jsou více liberální a svobodomyslné. S přibývajícím věkem roste tendence podřídit se autoritám a klesá spokojenost s demokracií. V Česku například baby boomeři hodnotí fungování demokracie v průměru hůře než generace Z.
Otevírá se i populární otázka, zda „boomeři ukradli mileniálům budoucnost“. Autorka shrnuje názory, podle nichž starší generace ve vyspělých zemích těží z ekonomického blahobytu a politického vlivu na úkor mladších, ale zároveň upozorňuje, že v českém a evropském kontextu nejsou generační konflikty tak vyhrocené. Mladší generace podle výzkumů spíše volají po větší odpovědnosti politiků a po udržitelnosti důchodového systému, než že by obviňovaly své rodiče a prarodiče.
Celý článek je k dispozici online pro odběratele časopisu Vesmír.
Vědci / vědkyně
