Vašát: Bezdomovectví nelze vysvětlovat jen osobním selháním

Podle Vašáta bývá bezdomovectví ve veřejné debatě často zjednodušováno na individuální selhání. Lidé mají tendenci přisuzovat lidem bez domova vlastnosti jako lenost nebo neochotu pracovat a zároveň předpokládají, že si za svou situaci mohou sami. Takový pohled však podle něj přehlíží širší společenské a ekonomické souvislosti. V jejich životních trajektoriích se často objevují nízkopříjmová zaměstnání, nečekaná ztráta bydlení, rodinné problémy nebo dluhy a exekuce. 

„Je jednodušší vidět člověka na ulici a říct ‚vadí mi‘, než vidět, že za jeho situací mohou být ekonomické procesy, které ani on ani my nemáme plně pod kontrolou a které vytvářejí chudobu a dluhy,“ říká Vašát.

Pozornost věnuje také otázce bezpečnosti ve veřejném prostoru. Obavy lidí z některých míst mohou být podle něj pochopitelné, zároveň je ale důležité uvědomit si, že násilí často dopadá právě na samotné lidi bez domova a řada takových případů se vůbec nedostane do statistik. Výzkumy zároveň ukazují, že rozšířená představa o vysoké konzumaci alkoholu mezi lidmi bez domova není vždy přesná. Podle Vašáta například více než 40 procent lidí bez domova alkohol nepije vůbec nebo jen velmi málo. „Vztah k alkoholu uvnitř komunity lidí bez domova není o tolik horší než ve společnosti jako celku," vysvětluje antropolog.

Bezdomovectví není možné řešit pouze represí nebo vytlačováním lidí z veřejného prostoru. Důležitou roli hrají především preventivní opatření, dostupné bydlení a širší sociální politika, která dokáže reagovat na chudobu, dluhy či ztrátu práce. Inspirací může být například finský model Housing First, který staví na principu, že stabilní bydlení je základním předpokladem pro řešení dalších problémů. Tento přístup se postupně rozvíjí i v českém prostředí.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.