Typologie periferních regionů v Česku 2011

Předchozí výzkum periferních území umožnil identifikovat některá problémová území a zacílit pozornost na jejich studium. Nicméně se jednalo většinou o vymezení jednoho typu periferního území. Uživatel výzkumu tak nemohl identifikovat, zdali je perifernost území způsobována nedostatkem pracovních příležitostí, nebo komplikovanou demografickou situací, nebo nevyhovujícím bytovým fondem. Jednorozměrnost vymezení periferií může vést k velké vnitřní heterogenitě vymezeného území a tím i nutně k suboptimálnímu nastavení veřejných politik zaměřených na zmírňování sociálních důsledků perifernosti. V kontrastu s tím v mapový list typologie periferních regionů představuje alternativní pojetí periferií, které předpokládá existenci několika typů periferních oblastí, které se od sebe odlišují formou převládajícího sociálního znevýhodnění. Mapový list zobrazuje následující čtyři dimenze perifernosti: demografická dimenze, dimenze nezaměstnanosti a vyloučení, dimenze kvalifikace a životní úrovně, dimenze dopravní dostupnosti.