Marková Volejníčková: „Gen péče ani gen živitelství neexistuje, jde o sociální role“

Romana Marková Volejníčková se na začátku rozhovoru (str. 46–47) zmiňuje o historickém vývoji v rozdělování rolí v domácnosti na mužské a ženské. „Ta podoba, kterou my považujeme za tu přirozenou, že žena pečuje o domácnost a muž vydělává peníze, přišla až s rozvojem a modernizací společnosti. Ještě v osmnáctém století měly ženy podobnou roli a rozhodovací pravomoc jako muži. Tehdy ještě ženy byly hospodářkami, teprve poté se staly hospodyněmi. Průmyslová revoluce to změnila, nastupuje průmysl a dělba práce podle pohlaví. Jinými slovy, gen péče ani gen živitelství neexistuje, ale jde o sociální role, které se staly pro fungování společnosti i rodiny efektivní,“ staví se socioložka proti zažitým genderovým stereotypům a připomíná, že řada charakteristik, které často připisujeme ženám, nejsou biologickou daností, ale jsou z velké části dané výchovou. „Holčičkám kupujeme panenky, klukům auta. Já vždycky toužila, aby mě táta vzal do garáže, ale nikdy to neudělal. Zkrátka předpokládáme, že holky bude bavit vaření a kluky auta,“ vysvětluje a odkazuje například k výzkumům, podle kterých ve školách pedagogové jinak vnímají a jinak také tolerují chování dívek a chlapců.

„Jinými slovy, určité rysy a schopnosti u jednoho pohlaví posilujeme nebo rozvíjíme a u druhého naopak. A všechno se to sečte ve chvíli, kdy zakládáme rodinu,“ shrnuje Marková Volejníčková. Podle ní se doposud sociologům a socioložkám nepodařilo „rozlousknout“, kde končí vliv biologie a začíná vliv prostředí. Nejedná se totiž o zřetelnou hranici.

Genderové stereotypy vstupují do celé řady oblastí, setkáváme se s nimi v průběhu života téměř na každém kroku. Jednou z takových oblastí je také trh práce, kde dochází například k nerovnému odměňování žen a mužů. Stereotypy vstupují i do výběru uchazečů o zaměstnání. Tady musí ženy čelit očekávání zaměstnavatelů, že po čase odejdou na mateřskou, potažmo rodičovskou dovolenou. „Kdyby společnost nefungovala na tomto stereotypu a očekávání, že péče o děti je jen ženská záležitost, přece to může být jinak. Příkladem jsou severské země, kde je péče o rodinu vnímána odlišně. Tam je určitá kvóta povinných měsíců, kdy je s dítětem v domácnosti otec, stejná je pro matku a pak je pool, kde se mohou rodiče dohodnout, kdo jej využije a bude pečovat o dítě. Ale tu povinnou kvótu mají oba, aby měli nárok na finanční podporu rodiny. V tuhle chvíli už zaměstnavatel neuvažuje jako u nás, protože jak matka, tak i otec, na určitou dobu vystoupí z pracovního procesu,“ popisuje Marková Volejníčková možné řešení. „Není to určitě cesta pro radikální skokovou změnu v genderově konzervativní společnosti, ale je to rozhodně inspirující v tom, jak přemýšlejí o fungování rodiny v současné moderní společnosti,“ doplňuje.

Ožehavým tématem jsou nejen v naší společnosti kvóty na rovné zastoupení mužů a žen v rozhodovacích pozicích. „Kvóty jsou nástroj, který má zaručit, že když máte dva stejně kvalitní uchazeče, v našem případě muže a ženu, nebude mít přednost muž, ale budeme hledat nějakou paritu a dáme šanci poddimenzované skupině. Samozřejmě tomu musí předcházet celá řada kroků, nelze nastavit kvóty a nic,“ popisuje Marková Volejníčková s tím, že se jedná o afirmativní opatření, které má za cíl podpořit nějakou znevýhodněnou slupinu. „Až se dosáhne určité úrovně, kvóty končí,“ vysvětluje. Ženy podle ní častěji musí čelit překážkám v podobě neuvědomovaných bariér. Ty jim potom brání obsazovat vyšší pozice. „Stačí se podívat na naše očekávání - kdo bude chtít kariérně růst? Mladý muž, o kterém se domníváme, že jednou bude živitelem rodiny nebo mladá žena, od které očekáváme, že bude doma s dětmi a odejde na rodičovskou? A od toho se odvíjí celá řada i nevědomých rozhodnutí. A není překvapivé, že v takovém prostředí pak ženy a muži volí své kariérní plány a ambice, které jim umožní tato očekávání naplnit. I to je jeden z důvodů, proč ženy volí takové pracovní pozice a obory, které jim umožní lépe skloubit péči o rodinu a ekonomickou aktivitu,“ vysvětluje socioložka. Zároveň podotýká, že je to zejména sektor služeb, který lépe odpovídá životnímu rytmu a povinnostem žen. I proto mnohé ženy volí cestu podnikání – často jde o sebezaměstnání.

Celý rozhovor je dostupný online.