Utváření hranic a možnosti koexistence mezi konvenční medicínou a „tradiční čínskou medicínou“ v ČR

Utváření hranic a možnosti koexistence mezi konvenční medicínou a „tradiční čínskou medicínou“ v ČR

Poslední Nobelova cena za medicínu mnohé překvapila a některé zneklidnila. Její polovina totiž připadla badatelce Tchu Jou-jou, která většinu svého profesního života strávila v Čínské akademii tradiční čínské medicíny. „Nedošlo tu náhodou k udělení ceny za nevědecký nebo nedostatečně vědecký počin?“ ptali se strážci vědecké racionality. Tchu Jou-jou Nobelovu cenu dostala za izolaci antimalaricky působícího artemisininu standardními (západními) vědeckými metodami, zdůrazňovalo se. Podobné znejistění do české lékařské komunity přináší již delší dobu také projekt výzkumného a ambulantního centra tradiční čínské medicíny (TCM) a plánovaná výstavba samostatné kliniky v rámci Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Zatímco někteří lékaři tento počin podporují, Česká lékařská komora se vůči otevírání se konvenční, „na důkazech založené“ (evidence-based) medicíny TCM ostře vymezuje. Souběh konvenčních metod léčení s TCM (akupunktura, bylinná léčba, dietetika) přitom již dnes praktikuje velké množství pacientů, kteří docházejí do ordinací čínské medicíny fungujících mimo systém veřejného zdravotního pojištění. Medicínský pluralismus, kterým se medicínská antropologie obvykle zabývala v rámci cizích, nemoderních společností, stává se dnes stále nepřehlédnutelnějším i v současných společnostech západních. Vycházejíce z teze o korelativnosti čínské medicíny (Lin, Law 2014) si klademe otázku, v jakých podobách a jakými způsoby TCM s konvenční medicínou dnes v České republice koexistuje – nejen ve veřejném diskurzu, ale především v tělech a praktikách pacientů a postupech lékařů a zdravotníků. K jakým kompromisům, střetům, překladům přitom dochází a co nám to říká o povaze TCM a konvenční medicíny? Vycházíme z probíhajícího etnografického výzkumu na poli institucí TCM a mezi praktiky a pacienty.