Published: 9. 5. 2019
Media

V aktuálním čísle kritického čtrnáctideníku A2 vyšel rozhovor s Jiřím Vinopalem, vedoucím katedry sociologie na Filozofické fakultě UK a analytikem Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), kde se mimo jiné zaměřuje na sociologickou analýzu role piva a pohostinských zařízení.

Česká hospoda podle Vinopala prošla v posledním desetiletí řadou změn. Přestože bychom mohli ještě najít místa, která jsou spojená s typicky negativními definicemi, jako jsou špína a zápach,  dnes jsou hospody vnímány jako čistší, méně genderově rozdělené, nabízející více než jen utopence, tlačenku a guláš. 

Proměna je však patrná zejména ve figuře typického štamgasta. „V hospodách se odrážejí proměny sociální skladby celé společnosti. Po roce 1989 se pole restauračních zařízení stalo velmi rozmanitým, objevily se jejich nové druhy. Do té doby dominovaly klasické české hospody, lidé neměli tolik možností, kam vyrazit, a také společnost byla z hlediska sociálního rozvrstvení méně pestrá. Teď různé typy podniků navštěvují odlišné typy lidí. Nutně se to pořád ještě naštěstí neodvíjí od toho, jestli daný člověk pracuje rukama nebo hlavou, záleží spíš na tom, jaký má příjem a za co chce utrácet," vysvětluje Vinopal. Zejména v malých vesnicích podle něj zůstává hospoda místem pro setkávání pro každého, zatímco ve městech jsou postupně vytlačovány módními bary a kavárnami. „Ve větších městech se lidé jednoznačně začínají rozdělovat," shrnuje trend, nicméně zmiňuje, že na sídlištích se typicky sousedské hospody doposud udržely: „Zmizely z centra měst, ale udržují se na sídlištích. (...) Když do nich člověk přijde, má pocit, jako by byl na vesnici. Každý, kdo tam vejde, pozdraví nejméně tři stoly."

Vinopal také krotí běžné představy o hospodě jako o něčem typicky českém, unikátním: „[Je to  unikátní] asi jako pivo. Češi bývají přesvědčeni, že jsou jediný národ na světě, který vyrábí pivo, a když už se dozvědí, že se dělá i jinde, mají za to, že to jejich je nejlepší, ale není to samozřejmě úplně pravda.

A jak je to s akademickým výzkumem hospod a českého piva? „Lidé, kteří se zabývají výzkumem souvisejícím s pivem, včetně historického vývoje pivovarů a podobně, jsou většinou ojedinělí nadšenci. I já dělám tenhle výzkum každoročně v září a občas dávám rozhovory pro média, je to ovšem spíš můj koníček. V Británii, ale třeba i v Polsku existují v rámci sociologie takzvané Food Studies, kde se zkoumá historie kuchyně a stravování, a do toho přirozeně spadají i nápoje, tedy alkohol a pivo. Zkoumají se také kulturní souvislosti užívání návykových látek, a pak má najednou smysl zjišťovat, proč někde tak milují pivo, jinde víno a jinde zase destiláty. Ve vědních oborech na Západě má tedy toto bádání přirozené místo, ale u nás není tolik lidí, kteří by se na něco takového mohli specializovat," uzavírá Vinopal.

Celý rozhovor je volně dostupný na webu a2larm.cz, případně v tištěné verzi čtrnáctideníku (10/2019) či v jeho placené verzi online.

Share this page