Czech Parents Under Lockdown: Different Positions, Different Temporalities

Prostřednictvím intersekcionálního přístupu zkoumáme, jak se rodiče v České republice vyrovnávali se zvýšenými nároky na péči o děti a jak se jejich vnímání péče o děti změnilo v průběhu pandemie COVID-19. V návaznosti na teorii sociálního rozporu kapitalismu Nancy Fraser se zabýváme otázkou, zda lze pandemickou situaci vnímat jako příležitost ke zvýšení uznání péče. Kvalitativní rozhovory s rodiči z různých socioekonomických prostředí provedené od jara 2020 do léta 2021 ukazují ambivalentní zkušenosti s péčí během pandemie COVID-19. První uzavření škol na jaře 2020 bylo vnímáno jako spíše pozitivní přerušení každodenního života. Jak se pandemie prodlužovala, projevovaly se zejména u matek dlouhodobé negativní dopady uzavření škol a služeb péče, které zahrnovaly oslabení pozice na trhu práce, zhoršující se ekonomickou situaci a rostoucí závislost na mužském živiteli či sociálním zabezpečení. Náš výzkum ukazuje časovost krize péče o COVID-19. V první fázi pandemie byla péče (také) hodnocena jako příležitost, hodnota a zdroj smyslu. V dalším období byly zkušenosti a očekávání spíše negativní. Postupem času se nerovnosti mezi ženami a muži v domácnosti zvyšovaly, protože většinu zvýšené zátěže péče přebíraly ženy, a sociální nerovnosti se prohlubovaly, přičemž některé rodiny využívaly své zdroje ke kompenzaci rizik spojených s krizí péče, zatímco jiné čelily vyčerpání zdrojů a ztrátám příjmů. Celkově si rodičovská péče během pandemie nezískala větší společenské uznání.