Mortgage debt versus intergenerational transfers: implications for welfare attitudes in the Czech Republic

Článek zkoumá, zda a jak forma financování bydlení ovlivňuje postoje k sociálnímu zabezpečení, pokud jde o roli státu při zajišťování bydlení, a následně i typ bytové (sociální) politiky. Předpokládáme, že existují významné rozdíly v postojích k roli státu/obce při zajišťování bydlení mezi vlastníky bytů, kteří financovali své bydlení zejména s využitím hypotečního dluhu, a vlastníky bytů, kteří na pořízení svého bydlení obdrželi významný transfer prostředků od své rodiny. Náš výzkum jsme provedli v České republice a použili jsme data z celostátního šetření postojů k bydlení. Výsledky ukazují, že transfery v rámci rodiny související s bydlením posilují liberální postoje českých majitelů domů, a přispívají tak k celkovému odporu veřejnosti k obnovení poskytování veřejného bydlení. Vzhledem k tomu, že mezigenerační transfery jsou ve východoevropských postsocialistických zemích běžné, mohou naše zjištění vysvětlit, proč mezi starými a novými členskými státy EU přetrvávají značné rozdíly v režimech/politikách bydlení, a to navzdory integraci do EU a společné zkušenosti s krizí dostupnosti bydlení. Výsledky tohoto výzkumu mají rovněž důsledky pro politickou praxi: v tzv. super-homeownership společnostech, kde téměř všechny domácnosti žijí ve vlastnickém bydlení, se může familialismus v oblasti poskytování bydlení oslabit tradiční osu levice-pravice v postojích k veřejnému blahobytu, a v důsledku toho může přispět k dlouhodobému zachování neoliberální bytové politiky. Takový stabilní status quo však může prohlubovat sociální nerovnosti, které se přenášejí napříč generacemi.