Vydáno: 31. 3. 2021
Z médií

V průběhu března badatelky a badatelé ze Sociologického ústavu AV ČR vystupovali v médiích. Co se nevešlo do samostatných aktualit na ústavním webu?

Ilustrace: Pixabay.com

Sociální geograf Tomáš Kostelecký pro Blesk.cz okomentoval rok s koronavirem. Jak si podle něj stojíme a kdy a za jakých podmínek se život vrátí do „normálnějších“ kolejí? „Dobrá zpráva je, že v rekordním čase připravené vakcíny fungují. Očkování proto musí být absolutní prioritou. Pokud se nám podaří proočkovat většinu populace dříve, než virus zmutuje do podoby, proti které nebudou současné očkovací látky účinně chránit, máme naději na návrat do ‚normálnějších kolejí‘. Pokud ne, bude boj s covidem ještě běh na dlouhou trať,“  upozorňuje Kostelecký.

Socioložka Renáta Topinková se věnovala tématu online seznamování, a to v internatovém magazínu Víkend serveru iHned.cz (placený přístup). „Pokud se lidí zeptáte, proč se seznamují on-line, nebývá to proto, že by jim to bylo příjemnější. Spíše si uvědomili, že nemají jak jinak se seznámit," upozorňuje například na skutečnost, že většinu času trávíme v práci, doma nebo ve stabilní skupině přátel. A koronavirus je jen dalším takovým omezením.

Na 8. března připadá Mezinárodní den žen. Při příležitosti toho letošního právnička Timea Crofony přispěla článkem Nechci kytku, chci rovnost: stávka v lokální i mezinárodní perspektivě pro kulturní magazín Alarm. „Mezinárodní den žen 2021 v sobě propojuje několik rovin: potřebu společenské změny v asymetrických situacích, překonání binárního rozlišování práce a péče a na to navázané inkluzivní pojímání práce včetně té, která je neviditelná a neplacená, tedy typicky ‚ženská‘,“ píše Crofony.

Tématem covidové pandemie a jejích negativních dopadů zejména na ženy se taktéž pro Alarm spoluautorsky zabývala kulturní antropoložka Marie Heřmanová. Ve článku Žádný normál nás nečeká, spousta práce ovšem ano například uvádí: „Covid ukazuje na obrovskou společenskou důležitost a extrémní ekonomické podcenění péče. Péče není vnímaná jako ‚hodnotná práce‘ a pracují v ní marginalizované skupiny – na tom nejzranitelnějším konci jsou ženy migrantky, které pracují v ČR jako pečovatelky. Sice nám krize ukázala, že bez nich to nejde, ale pro většinu z nás jsou stále neviditelné – jejich situace se legislativně ani mediálně neřeší, zkrátka není vnímána jako problém.“

Socioložka Marie Pospíšilová pro iDnes.cz komentovala platové nerovnosti panující ve zdravotnictví. Podle ní hrají roli již existující mužské kolektivy a struktury. „Ty se, dalo by se říci, replikují. Muži si vybírají osoby podobných charakteristik do významných funkcí, roli hrají kontakty, které muži získávají na neformálních setkáních, kam ženy často kvůli pečovatelským povinnostem nemohou,“ přibližuje.

V týdeníku Ekonom byla publikována recenze knihy Sociální stát, nerovnosti, politika sociologů Lukáše Linka a Ivana Petrúška. „Autoři se v ní zabývají dlouhodobým vývojem postojů české veřejnosti k sociálnímu státu v letech 1996 až 2016. Stěží v ní nalezneme oporu pro názor, že by obyvatelé České republiky nějak výrazně toužili po úsporném státu a škrtech veřejných výdajů,“ píše autor recenze Jakub Rákosník, proděkan filozofické fakulty UK pro infrastrukturu.

Deník N vyzpovídal (placený přístup) socioložku Radku Dudovou na téma péče a rodiny v průběhu pandemie. „Sociologicky je zajímavé, co tahle situace udělá s rodinou jako takovou. Od začátku 20. století probíhá nuklearizace rodiny, kdy jsou za ni považovaní jen matka, otec a děti. V krajním případě je dnes maminka s dětmi do tří let sama doma v paneláku, chybí podpora komunity v péči o potomky. Pandemie představuje náraz, který to ještě víc prohloubí. Což znamená, že se nám mohou změnit definice toho, co chápeme pod pojmem rodina. Najednou je to jen její jádro, které žije v jedné domácnosti, a s nikým dalším by se nemělo stýkat. Najednou jsou hranice rodiny strašně ostře vymezené a veškeré další vztahy nad to jsou virtuální. Je to zajímavá teoretická otázka. Ale prakticky jde o ohromný průšvih, protože se musím najednou spoléhat jen na sebe a prarodiče bych z péče měla správně vynechat. Což hodně změní možnosti, jaké ženy ohledně péče o děti mají,“ vysvětluje Dudová.

Sdílejte tuto stránku