Vydáno: 11. 3. 2019
Z médií

Web zpravodajského kanálu ČT 24 publikoval rozsáhlý rozhovor s naším sociálním antropologem Petrem Vašátem, hlavním řešitelem dnes již ukončeného projektu „HOBOhemia – Čas a prostor bezdomovců v postsocialistickém městě: komparace Prahy a Plzně".

Unikátní projekt, který probíhal v letech 2015 až 2017, představuje web hobohemia.eu. Rozhovor pro Českou televizi jde však po tematické stránce dál, vedle bezdomovectví se zaměřuje například na téma jihoamerických slumů a na obecnější rovinu řešení chudoby.

Vašát v něm naráží třeba na problematičnost velkých investic do slumů plynoucích od severoamerických firem: „Dlouho se řešilo, jestli dochází ke gentrifikaci slumů. Gentrifikace se nepochybně děje. Slumy se stávají trendy, přesouvají se tam třeba i hotely. Unikátním je například Rio de Janeiro, kde některé slumy vznikly industrializací už v 60. letech. Když se tu měly konat letní olympijské hry v roce 2016, začalo se řadu let před tím s takzvanou pacifikací slumů. Ta ještě ani neskončila a ceny pozemků vyletěly obrovsky nahoru. Třeba ve favele Santa Marta vzrostla cena nemovitostí asi o 50 procent. Ke gentrifikaci hodně dochází například v Indii a scénář se velmi často opakuje. Správa města prodá pozemky developerovi, ten postaví bytovky a nabídne je k žití původním obyvatelům. Oni se tam nastěhují, developer v průběhu dvou let zvýší nájem a tím se původních obyvatel zbaví a cena nemovitostí vyletí obrovsky nahoru. Vlastně zneužijí ty původní lidi a vyhodí je pryč. Něco podobného se stalo právě v Riu."

Podobně jako v případě stavby lanovek v jihoamerických slumech jako symbolu pro změnu a ukončování chudoby je na tom podle Vašáta upínání se na zákon o sociálním bydlení v Česku. Ačkoliv nijak nezpochybňuje potřebnost takového zákona, největším problémem podle něj je, že se klade důraz na to, že má sílu ukončit bezdomovectví. „Jde o naprosto zavádějící interpretaci," upozorňuje a dodává: „Když to řekneme úplně na rovinu, jedná se o rodiny na ubytovnách, které mají problém získat byt běžným způsobem, protože naráží na rasismus a xenofobii. Vysoké procento úspěšnosti celého brněnského projektu [sociálního bydlení] je podle mého názoru a mých zkušeností dáno velkou prací s dotyčnými lidmi."

Podle Vašáta je bydlení totiž jen začátkem, na který je třeba navázat prací na dalších sférách. Lidé, kteří se dostanou z ulice, si musí vybudovat nové sociální vazby, naučit se trávit čas novým způsobem, ze strany systému jde ale zejména o zajištnění příznivějších ekonomických podmínek. Hlavní příčinou chudoby jsou totiž nízké platy a s tím spojená zadluženost. „Podle mě je nutné k bezdomovectví přistupovat komplexně. Jeho jevy jsou provázané a v podstatě postindustriální bezdomovectví všude na světě je výsledkem distribuce příjmů, gentrifikace a politiky, zejména neoliberálních reforem, ke kterým docházelo v 80. letech a jejichž největší dopad byl v 90. letech. K tomu ještě patří punitivní urbanismus. Sám o sobě nezpůsobuje bezdomovectví, ale přispívá k jeho reprodukci. Nátlak a jím způsobená represe vyčleňují bezdomovce jen do určitých lokalit. Ti se pak už baví jen mezi sebou," shrnuje Vašát.

Důležitou součástí problému je pak také způsob, jakým jsou bezdomovectví a chudoba zobrazovány v populární kultuře, ale i v běžných mediálních sděleních, badateli či aktivisty, a to jako příběhy každodenního hrdinství. Vašát tvrdí, že se všeobecně sklouzává k jednorozměrným popisům: „I v dobré víře ukázat zápolení lidí se příběhy redukují na popis sexy každodennosti. Odhlíží od politickoekonomických makrostruktur, které to celé vytváří." Mluvit můžeme rovněž o jisté "estetizaci chudoby", kdy je pro "určité typy lidí, barvy pleti nebo postavení chudoba slumů nebo i bezdomovců ,esteticky hezká'“. Lidé na ulici se však podle Vašáta nevěnují jenom strategii přežití, ale město aktivně prožívají, na což poukázal i zmíněný projekt HOBOhemia

Celý rozhovor naleznete na webu ČT 24.

 

Sdílejte tuto stránku